Přihlásit se  \/ 
x
Registrovat  \/ 
x

Prvním člověkem, kterému je připisován význam v historii kraniosakrální osteopatie, byl americký lékař Andrew Taylor Still (1828 – 1917). Ten zkoumal vzájemnou souvislost mezi stavem kostry a případnou nemocí člověka.

Jako malý trpěl Andrew častými bolestmi hlavy doprovázenými nevolností. Mezi dvěma stromy, osm až deset inchů nad zemí, si postavil houpačku. Její lano, na němž v poloze na zádech ležel, použil jako pohupující se podušku, položil se na něj, usnul, a když se po chvilce vzbudil, bolest hlavy úplně pominula. Využíval tento způsob od té doby vždy, když ho opět bolest zastihla. O mnoho let později ve své praxi pochopil, že tímto způsobem pozastavil činnost okcipitálního nervu a usměrnil průtok tepenné krve žilami.

Jako druhý je do historie této metody zapsán americký osteopat Wiliam Garner Sutherland (1873 – 1954), Stillsův žák, s nímž poprvé hovoříme o kraniosakrální osteopatii. Svou pozornost soustředil na lidskou lebku, o níž zjistil, že jsou její části spojeny švy, které jim umožňují nepatrný pohyb, takzvaný kraniální rytmus, který je základem kraniosakrální metody (kranium je latinsky lebka, sacrum kost křížová, k níž vede mícha a s ní i obal - dura mater, tvrdá plena mozková).

Sutherland zjistil mikropohyby lebky, které lze cítit rukama. Dlouhý čas strávil výzkumem těchto pohybů a jejich vlivů na další somatické funkce člověka, a koncipoval tak systém, s jehož pomocí lze prostřednictvím usměrnění tkáňového moku dosáhnout přirozené rovnováhy vzájemně se ovlivňujících procesů v lidském organismu.

Metodu v sedmdesátých letech dvacátého století zdokonalil a nazval kraniosakrální terapií americký lékař John Upledger, který objevil tzv. kraniální rytmus, rytmus toku mozkomíšního moku ve vztahu k membránám a soustavám celého těla včetně lebky a míchy.

Podstat kraniosakrální terapie a kdo ji může provádět

Kraniosakrální terapii může provádět bez ohledu na předchozí vzdělání kdokoli, kdo splní podmínky kvalifikačního kurzu. Frekvence kraniosakrální terapie je zpravidla určena terapeutem dle individuálního stavu a potřeb pacienta, často cca 1 týdně, někdy v delších intervalech.

Povaha této terapie, jejíž podstatou je práce s energií, je také neinvazivní až relaxační. Terapeut pracuje s ležícím pacientem, a jemnými doteky v oblasti celého těla či velmi mírným tlakem na lebku či křížovou kost stimuluje správný tok mozkomíšních i tkáňových tekutin. Kvalifikovaný terapeut je schopen cítit jejich tok a zároveň odpor a napětí tkání tam, kde se vyskytuje blokáda jejich funkčního systému, a stimulovat organismus k jejich opětovnému uvolnění. Takto je schopen ve prospěch pacienta pracovat po správné diagnostice problému a jeho příčiny, kterou je třeba řešit.

Kraniosakrální terapie jako podpůrná metoda v komplexní terapii DMO

Kraniosakrální terapii mohou využít pacienti s rozličnými problémy, ať už fyzickými či duševními, pohybovými nebo interními. Ukázala se velmi prospěšná v případě kojenců s (po)porodními traumaty, protože díky neinvazivnímu, příjemnému přístupu ji lze aplikovat téměř v jakékoli situaci, v jakémkoli období života. Při včasné diagnostice a indikaci má možnost přispět ke správnému nastavení lebečních kostí i fascií a tím předejít možnému rozvoji kontuze (zhmoždění) mozku.

Pacienti s dětskou mozkovou obrnou mohou z opravdu kvalitně indikované a prováděné kraniosakrální terapie těžit několika způsoby – přispívá k celkové úlevě, povzbuzení, neocenitelný přínos představuje v případě ležících pacientů, kteří mají více zatížené vnitřní orgány, jejichž funkci kraniosakrální terapie příznivě ovlivňuje.

V důsledku neustále nerovnoměrného svalového napětí je pacient s DMO, často nevědomě, permanentně vystaven určité psychické tenzi. Kraniosakrální terapie může svalový tonus normalizovat a přispět tak k fyzické i psychické rovnováze pacienta. Představuje úlevu i v případě bolestivých sekundárních projevů DMO jako vady páteře nebo jiné deformity, efektivní může být při léčbě epilepsie. Můžeme ji považovat za podpůrný koncept v léčbě smyslových vad nebo opožděného mentálního vývoje.

Výhody kraniosakrální terapie

Absolutním benefitem je v případě této metody klid a relaxace, kterou navozuje i vyžaduje. Jen systém, který je v momentální rovnováze, může přijímat a zpracovávat změny ve svůj prospěch. Budeme-li se příliš soustředit na fyzično, je zde riziko, že se takový pacient dříve nebo později nevědomě či z vlastní vůle uzavře další léčbě. Kraniosakrální terapie představuje koncept podporující celkový a zcela přirozený stav, nikoli pouze specifické funkce organismu v kontextu té či oné diagnózy.

 Vstup do diskuze

Upozornění

Portál detska-mozkova-obrna.cz obsahuje autorské články specialistů, rozhovory s nimi a také články vzniklé kompilací z veřejně dostupných zdrojů. Tyto články, jakožto rady a názory v diskuzním fóru, v žádném případě nenahrazují konzultaci s lékařem, ani lékařskou péči. Všechny informace zde uvedené nejsou konkrétním návodem na léčbu a jsou pouze obecným informačním materiálem. Autoři článků ani provozovatel tohoto serveru nenesou odpovědnost za jakékoli nerespektování tohoto upozornění.
Přebírání obsahu je možné jen po písemném svolení provozovatele portálu, společnosti PHK MARKETING s.r.o.

dětská mozková obrna

Adresa:
PHK MARKETING s.r.o.
Sokolovská 81/55
186 00 Praha 8
IČ 04024214

email: info@gynweb.cz

Pomáháme Nadačnímu fondu APOLENA. Nadační fond APOLENA podporuje moderní operační léčbu žen, které trpí závažnými gynekologickými onemocněními, a to na největším českém gynekologicko-endoskopickém pracovišti v Praze "U Apolináře". Zdravá děloha = zdravé dítě.
Více na www.apolena.eu.