Vojtova metoda (Vojtův princip) je jedním z fyzioterapeutických postupů využívaných v terapii DMO. V Česku má v komplexní léčbě DMO nenahraditelnou funkci. Děje se tak právem, neboť se jedná o dosud neefektivnější a nejpřesnější nejen terapeutický, ale také diagnostický systém, který byl do našeho léčebného systému zaveden.
Vojtova metoda
Autorem metody, která našla své uplatnění nejen v Česku, ale i v mnoha jiných evropských i mimoevropských státech (zejména v Itálii a v Německu), je profesor Václav Vojta (1917 - 2000), dětský neurolog, který od roku 1968 působil v Německu, nejprve na Ortopedické klinice prof. Imhäusera v Kolíně, poté v dětském centru v Mnichově (Kinderzentrum München).
Václav Vojta sám se však označení „autor“ bránil. Svůj nesouhlas vysvětloval skutečností, že stavebními kameny při terapii Vojtovou metodou jsou již vrozené, geneticky kódované hybné vzorce, jejichž funkci Vojta objevil, a tedy tuto metodu „vynašel“, koncipoval – a nikoli vymyslel.
Vojtova metoda v neurologické praxi
Vojta neobjevil pouze cestu k terapii. Jeho práci lze rozdělit takto:
1. Diagnostika podle Vojty
2. Terapie podle Vojty („Vojtova reflexní lokomoce“)
Diagnostika podle Vojty
Diagnostika podle Vojty umožňuje odborníkům (nejčastěji neurologům, ale také rehabilitačním lékařům či takto kvalifikovaným fyzioterapeutům) určit riziko vzniku či již přítomnou hybnou poruchu vzniklou v důsledku poškození centrálního nervového systému. Pro takový stav Vojta určil několikastupňový pojem CKP – centrální koordinační porucha. Zjednodušeně řečeno, pomocí sedmi Vojtou definovaných reflexních (polohových) reakcí lze určit věk malého pacienta z hlediska jeho motorických dispozic, a tak určit případnou odchylku od běžného psychomotorického vývoje.
Terapie podle Vojty
Terapie podle Vojty je založena na skutečnosti, o níž Vojta hovořil – na geneticky kódovaných hybných vzorcích – modelech. Těmi jsou reflexní otáčení a reflexní plazení. Reflexními se nazývají z toho důvodu, že je lze specifickými podněty vyprovokovat (vyvolat) v jakémkoli období života. Oněmi specifickými podněty rozumíme takzvané spoušťové zóny (například patní, lopatková, spina, hrudní, loketní … zóna), kterých je celkem 9 a s jejichž aktivací lze zmíněné geneticky dané hybné modely vybavit a dosáhnout tak zlepšení kvality motorických funkcí pacienta.
Význam Vojtovy metody v léčbě DMO
Výchozí pozice (reflexní plazení, otáčení a takzvaná 1.pozice v poloze na kolenou) jsou jednotlivými modely motorického vývoje dítěte. Nevyskytují se v celkové ontogenezi samy o sobě – cílem Vojtovy terapie proto není naučit pacienta, aby se otáčel a plazil, ale znovuvyvolávat ty modely, které jsou nezbytné pro ukotvení dovednosti, jež se nazývá bipedální lokomoce – je jich třeba k možnosti chůze po dvou.
Terapie Vojtovou metodou má svůj význam i v případě pacientů s těžším stupněm DMO, u nichž sice není zachována schopnost chůze, dokáže ale docílit nižších, avšak pro rozvoj dítěte právě tak důležitých motorických funkcí – ať už lezení či částečného obnovení úchopové (motorické) funkce rukou. Pro snazší pochopení role Vojtovy metody si uveďme a vysvětleme několik častých otázek a odpovědí, které se jí týkají.
Může pacient ovlivnit průběh terapie a reakce, které při ní probíhají?
Ne, není to možné. Vybavování reflexních modelů je podvědomé, tedy vůlí neovladatelné, právě tak jako automatická schopnost chůze či jiných pohybů u zdravého jedince. Právě neustálým vybavováním lze tyto automatismy zachovat či částečně obnovit.
Má Vojtova metoda smysl i v případě těžší hybné poruchy či v okamžiku, kdy k diagnostikování té lehčí, již by jinak bylo možné předejít, dojde příliš pozdě?
Vojtova metoda má význam i u pacientů, kteří nejsou schopni se samostatně pohybovat. Její účinek v takových případech lze nejlépe demonstrovat v případě spastické formy DMO. Právě terapií podle Vojty lze docílit centrálního ovlivnění svalového tonu, zmírnit spasticitu a tím i její (možné či již vzniklé sekundární) následky. (V mnoha případech tak lze předejít vzniku kontraktur a nutnosti bolestivé ortopedické operace). Tento vliv má i v pozdějším věku. Tato skutečnost se však netěší veškeré důvěře, bohužel jsou často mezi těmi, kteří efekt Vojty v dospělosti zcela neprávem odmítají, také lékaři (což je vzhledem k principu této terapie značně nelogické).
Kdo (a jak často) může metodu provádět?
Vojtovu metodu může po (pravidelné, nikoli jednorázové) instruktáži kvalifikovaným fyzioterapeutem provádět v podstatě kdokoli. Zpravidla to bývá (u dětí) matka či další z členů rodiny, v jehož časových možnostech je provádět terapii tak často, aby měla význam.
Jedna terapeutická jednotka trvá ze začátku i 45 – 60 minut, později se její délka může (po individuálním zhodnocení) zkrátit na cca 15 min.
U nejmenších pacientů s vysokou šancí ovlivnění rozvoje hybné poruchy doporučuje Vojta terapii čtyřikrát denně. U starších pacientů je předpokládána časová indispozice a frekvence terapie je pak zcela individuální. Cvičit je možné jednou denně minimálně jednou týdně, je však třeba mít na paměti, že efekt terapie je přímo úměrný její frekvenci.
Články
- Nejnovější
- Nejčtenější
